) v hifi v širším kontextu hifi, hudby, nahrávek? Respektive těch momentů asi bylo asi více takže klidně do toho… Zejména v tom, co vás posunulo dopředu ve vnímání hudby a zvuku… no a když k tomu napíšete proč a podrobnosti tak to nebude na škodu…Já se podělím o 10 takových zážitků:
1. Vivaldiho 4 roční období v Tykonu v roce 1994. Vlastně mně to nasměrovalo na poslech klasické hudby… Dodnes tu nahrávku hledám v full-res CD formátu. Mám to někde v mp3 ale nejsem si jistý jestli je to ono. Salzburg Chamber Orchestra. Vydavatelství Tring. Doplněno o Vivaldiho flétnový La notte koncert z op. 10.
2. Slyšení Matrix BW801 v Tykonu (?1995) na nějakém Marantzu (?). Dead can dance a jejich Toward the Within. Dnes bych kolem toho prošel asi bez povšimnutí… ale tehdy to na mně dojem udělalo.
3. Tannoy Westminster/Dali Detal + Gravity 100W v áčku, studio Tykon, tak 1997(?) Znělo to naprosto uvolněně… Poté mnohokrát slyšené Westminstry už nikdy nebyly o tomtéž…
4. DPA audio a BW Matrix 801 ve Šmilovského ulici – tak odhadem v roce 1998(?) – konečně mám možnost slyšet svoji oblíbenou hudbu jak to dává smysl na rozdíl od těch všech zkreslených (“muzikálních”) aparatur z výstav a hifitudií. Začínám chápat vo co go… A jak je to vlastně v realitě s poslechovými kompetencemi těch co píší o hifi a hifi prodávají...
5. První vlastní nahrávka na Pražském hradě - pár let po roce 2000 – sbor a smyčcový orchestr přes široké kardioidy Schoeps MK21 – aneb kam se poděla ta krásná ambience toho, co jsem slyšel naživo, versus to, co jsem pak slyšel na nahrávce… tak kde jste mi schovali ambienci? aneb jak je vše jinak…
6. V souvislosti s předchozím - MBL Extreme 101 v Mnichově – aneb pochopení toho, jak krásně vzdušné výšky hrají bedny co umí hrát do 11 kHz – aneb co dělají odrazy z místnosti – aneb jak muzika, která končí někde na 5 kHz odražená všesměrově do místnosti vytvoří iluzi “étericky-stratosférických”” výšek… ale je to jen superpozice sálu zachyceného v nahrávce na akustické vlastnosti poslechové místnosti. Pro některé typy nahrávek a nástrojů však velmi působivé…
7. Tomtomův inwall, který navrhnul coffee před mnoha lety, navíc tehdy slyšený v té době provizorních podmínkách po instalaci na elektrické straně aby to hrálo (16 bitová zvukovka soundblaster s digi regulací hlasitosti (tzn. tak v 8 bitech!), analogově ládovaný Behringer DCX2496, PA03 chipamp LME zesilovače), v naprosto nezatlumené místnosti (s výjimkou stropu)… Zkrátka provizorium, aby to hrálo. Po pár sekundách poslechu: „Wow, to chci takyyyy!!!“
8. Prezentace 10.2 multikanálu na takto udělaných nahrávkách (Zeilinsky, Vette, Dabringhaus) na Klangbilder. Odrazy z vrchu jsou asi nutnost… Aneb jak rekonstruovat správně původní zvukové pole v koncertním sálu či kostelu. Jen kdyby těch nahrávek nebylo jak šafránu…
9. Japonsko-Korejské “konsorcium” s vintage hifi v Mnichově, několik let po sobě. I přes všechna slyšená negativa (zkreslení) uvědomění si, jak je důležité mít velký poslechový prostor pro vytvoření plnorozsahové iluze sterea a zároveň, že je zřejmě potřebné mít kontrolovanou směrovost dostatečně nízko, v tomto případě uskutečněnou přes obrovské zvukovody (byť dnes to jde lépe, jen to nikdo buď neumí nebo nechce).
10. Harnoncourt poprvé naživo v Musikverein – v roce 2000 – Haydnovy symfonie. A pak opravdu mockrát naživo během těch let až do jeho posledního koncertu… A samozřejmě John Eliot Gardiner s Orchestre Révolutionnaire et Romantique poprvé naživo v Musikverein – Beethovenova 2 a 3 symfonie – v roce 1999. A pak opět mockrát naživo…
