Je to toto:
Mozart: Haffnerova symfonie č. 35, finále, Concentus Musicus Wien, Nikolaus Harnoncourt.
K tomuto jen pár poznámek, v rámci toho,
co by mohla být zvuková očekávání při poslechu této nahrávky jako testovací, a která se velmi výrazně odlišuje od hlavního proudu nahrávek klasiky hrané na moderní nástroje, tak i v rámci hnutí hraní na dobové nástroje, pokud by snad někdo chtěl trošku porozumět tomu co se za těch pár minut na posluchače vyvalí a jak si argumentačně zarámovat reakce na slyšené. Ono to není úplně tak jednoduché v tom smyslu, že jednou jsem byl na výchovném koncertě ve filharmonii na bidýlku a teď poslouchám toto jako testovací nahrávku.... a ... “vono to jaxi neštymuje”...
Je to celá řada faktorů rozebraných níže, ale v principu je zvuk orchestrů hrajících na dobové nástroje zcela odlišný od toho, jak to zní hráno moderním orchestrem. A i v rámci toho, jak zní jednotlivé soubory staré hudby na dobové nástroje - tak zvuk Concentusu zcela specifický a zcela odlišující se od jiných uskupení, třeba z Anglie.
Prostě vkus-vize dirigentů a ansámblů staré hudby a tím pádem hudební a zvukový výsledek je hodně odlišný i mezi sebou, a když se k tomu přidá často zcela odlišné zachycení producentským/zvukovým týmem, tak ty rozdíly dále ještě zvýrazní. Níže v textu je uveden přehled nahrávek, které toto zcela jasně dokumentují a je třeba se naučit toto chápat.
Takže jako první věc. Harnoncourtova vize Mozarta není rozhodně ťuťi ňuňi mocartík - výrazně akcentuje tzv. temnější, dramatičtější polohu a žene výraz do extrému- což pro některá Mozartova díla je dle mého názoru naprosto famozní, jinde pro jiné skladby je to snad až zbytečně bum prásk agresivní. S tím souvisí i zvukové zachycení Harnoncourtova souboru na nahrávkách, kde je to pěkně ještě zvýrazněno. Mimochodem po Harnoncourtově smrti Concentus pokračuje, aj jsou dostupné nějaké nahrávky z tohoto období - je to v harnoncourtovské tradici - snad někde až moc bum-prásk, kde si to imho konkrétní skladba úplně nevyžaduje - a aj zvukové zachycení ansámblu je obdobné.
Takže konkrétně k porovnávání převodníků - ano, Haffnerka s Harnoncourtem, ani přes ten způsob hraní a záznamu nesmí znít uřvaně - ve smyslu nějakých digi artefaktů či problémů jinde v řetězci či poslechovém prostoru. A ano bude znít přeprodukovaně, v tom smyslu, že horny, trubky budou “bezventilově” vřeštět za hranicí toho, co se považuje za kultivovaný zvuk moderního orchestru, a i ve srovnání s jinými ansámbly hrajícími na dobové nástroje bude ten sound velmi velmi surový a razantní... a způsob zachycení a mixu je dost o detailu - spotu na jednotlivé sekce. A ano vo fous vytažení spotových mikrofonů bude mít za následek určité ztvrdnutí a zprkennění zvuku ansámblu, pokud se to přežene - hřebenový filtr - vzdálenosti mikrofonů a jejich směrové charakteristiky od zdrojů zvuku - sekcí orchestru, přeslechy mezi nima. Tady je to ok, ale nežiju s tou nahrávkou, to trvá nějakou dobu si to naposlouchat a vychytat.
Ale i tak je třeba chápat, že ten specifický zvuk orchestru, který má být slyšet z hifi aparátu a převodníku po jednotlivých sekcích:
Dřeva - v tomto případě plné klasicistní obsazení 2 flétny, 2 hobojky, 2 klarinety v A, 2 fagoty - je to takový trošku temnější zvuk oproti jiným ansámblům - je to jiné než zvuk souborů z Anglie. Klasické rozmístění ve středu báze - ideální komplexní test na stabilitu fantom obrazu ve stereu. Není to jeden
voukl, ale čtyři zdroje zvuku vprostřed a za sebou... Tady ale není moc co poslouchat, viz níže.
Lesní rohy - naturhorny - bez ventilů, jen přirozené tóny, dolaďované od klasicismu technikou krytí (pravá ruka ve vyústění horny) - takže velmi průrazný syrový zvuk á la podzimní halali vytrubování (jasně toto je ve zcela jiné kvalitě, jen pointa, že to nebude znít jako sólo lesního rohu z druhé věty Čajkovského 5. symfonie, právě naopak).
Trubky - opět bez ventilů - takže specifický sound -zcela odlišný od moderní varianty.
Tympány - opět dobové - menší, s daleko menším zvukem - zato průraznějším - a tady Harnoncourt chce aby trojice horny, trubky a tympány vřeštěla a zcela překryla texturu v tutti. Jako by to byla mannheimská sturm & drang symfonie (všichni ti Cannabichové, Filsové apod), - což mi osobně k Haffnerce moc nejde, ale co už...
Obvykle posazení na pódiu na koncertech a na nahrávkách pro klasicistní orchestr: primy vlevo , sekundy - oproti vpravo, violy vpravo vprostřed, vlevo cella a za nimi úplně vlevo kontrabasy. Uprostřed - dřeva - vpředu vlevo flétny, vedle vpravo hobojky, za nimi klarinety a fagoty - a vlevo od nich dvojice trubek a tympány. A je to. Teď co z toho je slyšet na tomto konkrétním tracku, kde jsou dřeva utopená a v hlasitých tutti to překryjí horny, trubky a tympány, a tady je to ještě za cenu ztráty perspektivy ještě vytažením spotů v mixu. Těch pár vyhrávek tématu flétnami a hobojkami utopenými ve zvuku orchestru - ano - je to zvukově malé kníkání naživo - tam by jakékoliv zvýraznění (á la třeba Klemperer) bylo trochu už moc... ale není to nic, co by vysloveně rušilo - jen je to třeba při poslechu chápat - tady navíc Mozart předepsal pro dřeva dublování ostatních partů ve smyčcích než nějaké sólové vstupy - tak je to v pořádku - dřeva tu mají podbarvovat zvuk nikoli trčet ze struktury zvuku orchestru.
Pro lepší představu - takto to rozmístění Concentusu přímo vypadá v Musikverein, kde se to točilo, a tato perspektiva a obsazení by měla být slyšet bez problémů na nahrávce (teda celá Haffnerka, ne jen finále) / lehce nadreálná přesná lokalizace. A dozvuku Musikvereinu je v stereo nahrávce přiměřeně - aby na sebe nepoutal pozornost, jen to celé dobarvoval, méně určitě ne, více proč ne - trošku by se ta struktura zamázla, ale to se asi na staré roky Harnoncourtovi nelíbilo - a liboval si v až agresivním a detailním soundu Concentusu jak v reálu tak na nahrávkách...
(jo, fotka je novější, už bez Harnoncourta).
Smyčce - ve všeobecnosti menší obsazení - odhaduji to tady tak na na 8-8-6-4-2 - a ještě to není pochopitelně ten typický plný zvuk moderních smyčců, hrajou na neupravované původní verze nástrojů z druhé poloviny osmnáctého století + střevové struny, a i tvorba tónu (menší až žádné vibrato) a výsledek je svým způsobem tenký, svým způsobem ostrý, bez toho typického měkkého opulentního plného někdy až rozkydlého rozevlátého zvuku, který byl donedávna typický na běžném koncertě i v tomto repertoáru tady ve východní Evropě.
Tím jak sedí druhé housle oproti prvním - tak kromě obligátních “stereo-efektů” v levopravé panoramě tu máme aj trošku zvukovou jinakost s ohledem na natočení nástrojů sekund od publika - naživo blízko orchestru je to patrné dost, na nahrávce jsou spotové mikrofony nad sekcí, ale i tak je to trošku temnější témbr, než kdyby byli utopení vlevo za prvními houslemi. Ve finále Haffnerky si toho pingpongu moc neužijeme - jsou tam dvě čtyřtaktí kde v v osminkových bězích se přidají k prvním houslím po dvou taktech i druhé housle (v rychlém tempu), ale jinak je ta sazba tak, že buď hrají druhé housle totéž co první (níž) nebo hrají doprovod spolu ostatními smyčci pro pro první housle.
Violy - violy, zajímají někoho violy?
Violoncella - opět tenčí mečivější zvuk menšího objemu, v Haffnerce Mozart dle tehdejší praxe nepředepisuje separátně violoncella a kontrabasy - hrají totéž, jen o oktávu posunutě. Tady poslechově moc nevymyslíme, z hlediska kontroly lokalizace, snad jen u nej nej nej systémů.
Kontrabasy - zcela specifický zvuk daný tím, že používají (na rozdíl od jiných) pražcové kontrabasy - a ten tenký zvuk z velké části tvoří alikvoty, a samotný basový fundament je celkem tenký a ne až tak výrazný - tak kdyby někdo hledal basový zvuk symfonického orchestru s moderními šesti či více kontrabasy ze zvukově opulentního sálu...
Dynamika na nahrávce odpovídá - snad jen kdyby tam bylo přimixováno vo fous více omni ambientních mikrofonů, tak by to mělo větší podobnost s reálem (ano je to jen stereo nahrávka, nelze po tom chtít ambient špičkového multikanálu) - ale co už. Takto jsou tutti trochu prázdná a vykradená (pozor - ono to tak v reálu na dobové nástroje zní - více jak ~ 80 procent dojmu z nahrávky odpovídá), leč dá se to na dobové nástroje i v opulentním zvuku (třeba Pražská symfonie s Gardinerem a English Baroque Soloits z Henry Wood Hall na labelu Philips - zvuk dělal Onno Scholze -
https://www.discogs.com/release/2035390 ... -Prague-39 ).
Tipy na další související poslech pro naučení se / naposlouchání kontextu:
- třeba z Musikverein s Harnoncourtem, poslední tři symfonie Es dur, g moll, C dur (Džupitr) - jak se bude lišit zvukový obraz prakticky “téhož” jen točený v jinou dobu. S Concentus Musicus Wien na dobové nástroje -
https://www.discogs.com/release/1129639 ... -Oratorium- tentýž zvukový tým (ex Teldec), když natočil s Harnoncourtem a Chamber Orchestra of Europe poslední tři symfonie ze začátku 90. let - kombinace moderních nástrojů + staré trubky + staré tympány. Horny moderní, ale hraní - jako na dobové. -
https://www.discogs.com/release/1501824 ... 41-Jupiter- a pak třeba v tomtéž Musikverein natočené symfonie, jak Haffnerka, tak i poslední tři z už digitální doby: jednak Riccardo Muti na Philipsu (s Wiener Philharmoniker) v Musikverein, -
https://www.discogs.com/release/5236386 ... -38-Prager- tak i James Levine (Deutsche Grammophon), o pár let dříve, také s Wiener Philharmoniker.
https://www.discogs.com/release/9906218 ... Symphonies- no a na to, jak se liší hraní Mozarta na dobové nástroje - srovnání Harnoncourta s Concentusem a už výše zmíněného Gardinera
https://www.discogs.com/release/2035390 ... -Prague-39- oproti třeba tamtéž (Henry Wood Hall, prakticky stejní freelance hudebníci - jednou se ten pick up ansámbl jmenuje The English Baroque Soloists podruhé The English Concert s Pinnockem točeno jednou Philipsem jednou Archiv produktion (Deutsche Grammophon) -
https://www.discogs.com/release/1138506 ... -Prague-39 a jak to lautr jinak zní - prakticky titíž hudebníci pod jiným dirigentem a zvukovým týmem... (ne jen tím, že u Pinnocka je v kontinuu cembalo, jako takový malý dobový anachronismus)
- a ve finále jako dokumentace, jaký je v klasice poslední desetiletí blábol teze o “zvuku labelu”. Nahrávka Jiřího Bělohlávka a Pražské komorní filharmonie , kterou produkoval stejný producent (Martin Sauer) jako Harnoncourtovu Haffnerku. Bělohlávek je z Rudolfina na moderní nástroje, Harnoncourt na dobové nástroje z Musikverein, Harnoncourt na labelu Sony, Bělohlávek na labelu Harmonia Mundi. Obojí dělal producent TELDECu Martin Sauer. Výsledek ve zvuku? Nemůže být propastnější, takže co....?
https://www.discogs.com/master/1787959- ... ffner-Linz “Zvuk labelu”? Ale no tak...
To už je slušné penzum nahrávek z jednoho sálu, resp. jednoho producenta, jednoho labelu... a jak to jinak zní...co?
jak provedení, tak zachycení orchestru. A včíl, co je problém-vlastnost aparátu a co problém-vlastnost nahrávky... A zorientovat se v tom trvá roky/desetiletí poslouchání ušima se zájmem se učit. Jenže... jenže v hifi se i v roce 2023 řeší (vlastně neřeší - je to
objektíívne vylúúčené) úplně základní uřvanost aparátů - a to, že to de i bez toho je v 95 procentech bohužel z říše fantazie...
Závěr.No a tím se dostáváme zpátky na začátek a vlastně k závěru: jinak zcela jednoznačná pobídka k poslechu orchestru naživo - pokud to zrovna nebude Concentus Musicus Wien v Musikverein - může to být v tomto specifickém případě - testovací nahrávky doporučené Krytonem - lehce kontraproduktivní, zejména pokud půjde o jednorázový nahodilý koncertní zážitek v CZ-SK prostoru se spoustou vjemů, které není v silách nikoho vstřebat na jeden šup. Jinak řečeno, modelovat si zvuk aparátu přes nahrávku Concentusu podle slyšeného naživo v CZ/SK filharmonii povede ke zvukové katastrofě, v lepším případě k velmi zmrzačenému zvuku.
Dovolím si k tomu trošku mudrovat, jelikož právě Harnoncourtův Concentus Musicus Wien jsem měl možnost slyšet naživo v Musikverein v letech 2001 až 2015 asi tak na ~25-30 koncertech, v různých místech okolo orchestru.
Co doporučuji je naposlouchání několika různých provedení - nahrávek (třeba zde zmíněných) na alespoň velmi základní utřídění dojmů - sice to na začátek bude větší maglajz v kebuli - jak to každé zcela jinak zní, avšak po čase si to sedne, a daleko lépe povede posluchače při poslechu třeba toho Harnoncourta (jakožto "testovací" nahrávky), v konkrétním testu co je dobře a co špatně a co...a ano - i tak zbyde dost případů, kde lze konstatovat, že je to prostě nějak jinak, jinak divně či jeden za 18 a druhý bez dvou za 20. A tu nezbývá než vytáhnout další a další nahrávky a zkoumat... vono se to ukáže... kde je problém. Poslechem. Ušima. Vlastníma. Dlouho. Poslech. A něčeho příčetného, pokud možno.
Coda.Tak. Tak to máme alespoň
naprosté základy k jedné konkrétní testovací nahrávce - čemu dává smysl porozumět, co asi lze očekávat při její reprodukci přes konkrétní hifi aparát/sestavu/komponent. Dalo by se tu ještě vypisovat ohledně lokalizace, perspektivy, velikostí a obálky sekcí orchestru, co z toho v té nahrávce je, co je v partituře, co je/není slyšet, ale to už by byl v tomto vlákně off topic na druhou. Podstatné je, že i tato jedna nahrávka je v rámci toho, co je na ní zaznamenané jediná sama o sobě nedostatečná k celkovému zvukovému zhodnocení, přestože sama o sobě pokryje značnou část testovacích oblastí - se znalostí kontextu.
A právě pochopení a natrénování vlastníma ušima “svaté” trojice
realita - nahrávka - reprodukce je zcela zásadní pro jakýkoliv posluchačský růst a získání alespoň základních poslechových kompetencí a vůbec základní poslechovou gramotnost. Jedině skutečným zájmem o poslech ušima v nějaké aspoň slušnější kvalitě se lze naučit a následně si všimnout spousty vad v hifi řetězci - na koncertech (bez PA), na hifi výstavách, na hifi návštěvách, na nahrávání (pokud se dá), pozorným poslechem ušima doma. Být přirozeně náročný.
Protože pravý opak - poslech očima na monitoru podle parametrů vede právě k té sugesci, kde si
celoživotní poslechový analfabet sedící doma na prdeli vsugeruje, že je to takto (na základě pár vybraných parametrů nahoněných ad absurdum) správně... bez jakéhokoliv kontaktu s poslechovou realitou a aspoň minimální náročností na poslechovou kvalitu .... a pak.... jako
technik myslením veríí...a
myslením povie, takže nám pěkně pokračuje aj to
objektíívne ticho ve spoustě vláken, že jo?
